Prasečí sídliště
Kdybyste nevěděli, že se v těch obrovských šedivých betonových budovách, které tak trochu připomínají paneláky, chovají prasata, mysleli byste si nejspíš, že jsou součástí nějakého předměstského sídliště. Stojí jeden vedle druhého na úpatí hory Yaji u jihočínského města Giugang. Některé budovy mají až devět pater a žijí v nich tisíce prasat. Výstavba dalšího, dvanáctipatrového prasečáku, právě probíhá.
Tisíce prasat
Na každé patro se vejde až 1270 prasat a do budoucna to má být ještě o tři desítky jedinců víc. Celková plánovaná kapacita tohoto komplexu několikapatrových prasečáků je ale mnohem vyšší, 840 000 prasat každý rok, což je pro jednoho z největší čínských magnátů ve výrobě vepřového velmi významné.
Pandemie za pandemií
Čínští farmáři se museli za poslední pár let potýkat s nemalým počtem pandemií od prasečí chřipky H1N1 přes africkou horečku prasat ASF, která ročně zabije na 200 milionů prasat, až po Covid-19. Riziko šíření infekčních nemocí je přitom v přeplněných prasečácích a drůbežárnách ohromné. Na vině jsou především nevyhovující podmínky, ať již z pohledu hygieny tak zacházení s biohazardem, ve velkochovech, nadužívání antibiotik stejně jako nedostatek veterinářů a nedostatečná kapacita farem.
Rostoucí poptávka
Dříve si čínští producenti masa vystačili se sítí menších farem, poptávka po masu ale rychle roste a starý systém nestíhá, a tak vznikají nové velkochovy. Malí chovatelé prasat zároveň často nesplňují podmínky bezpečného chovu z pohledu biologické bezpečnosti. Úřady tlačí na to, aby se farmy vznikaly mimo města, a limitovalo se tak jejich znečištění.
Mnohopatrové prasečáky
Farmy s několikapatrovými prasečáky, jako je ta u hory Yaji, nabízejí pro chov prasat a především prevenci šíření infekčních nemocí mezi zvířaty i lidmi příznivější podmínky. Zatímco jiné farmáři přišli za posledních pár let kvůli pandemiím o polovinu svých prasat, u Yaji to bylo jen 10 %. V celém komplexu, kde zaměstnanci prasečáku i bydlí, se smí pohybovat jen ti, kteří mají negativní testy na infekční nemoci. Testuje se každý nově příchozí a na výsledky testů se čeká ve speciální karanténní zóně. Prasata z jednotlivých pater se mezi sebou zásadně nemíchají, aby se předešlo rozšíření případné infekce na zvířata v jiných patrech.
Řešení?
Nutno ale dodat, že i přes přijatá opatření budou velkochovy pro šíření infekčních nemocí vždycky rizikovým prostředím. Zároveň je pravděpodobné, že život v těchto betonových poschoďových prasečácích má na zvířata negativní dopad, což může oslabit jejich imunitu.
zdroj: TheGuardian| fotografie: pexels.com
Přidat komentář