Společnost

Pro jídlo místo do supermarketu do popelnice? Dumpsterdiving se snaží upozornit na plýtvání jídlem. Rozhovor

Přes 800 milionů lidí na planetě trpí hladem, v západních zemích přitom jídlem neskutečně plýtváme. Jako jedinci i jako instituce. Například potravinové řetězce vyhazují denně tuny potravin, které se neprodaly, do popelnice. Dumpsterdiveři se snaží tyto potraviny zachraňovat a zároveň upozornit na tento problém. O co jim přesně jde, to nám přiblížil jeden z nich, Honza Škop.

 Honzo, můžeš nám nějak přiblížit, o co v dumpsterdivingu jde?

Doslovný překlad dumpsterdivingu by zněl něco jako potápění se v popelnicích a zdálky to tak může i trochu vypadat, když vidíte partičku lidí, jak se prohrabuje v odpadcích. Oni to ale nedělají kvůli hladu, ale protože chtějí upozornit na širší celospolečenský problém, kterým je ohromné plýtvání potravinami. Zmíněné partičky se snaží v popelnicích zachránit vyhozené potraviny, které mají pár dní do expirační doby nebo mají jen porušeny obal a obchody je vyřadily z nabídky.

Pro většinu z nás to zní jako něco, k čemu se člověk uchýlí až ve chvíli, kdy skončí na ulici …

Je sice pravda, že řada lidí bez domova se uchyluje k dumpsterdivingu kvůli vlastnímu přežití, ale skupiny běžných občanů, kteří chodí takzvaně dumpsterovat, to berou z širšího hlediska. Chtějí upozornit na systémové plýtvání a špatně napsané zákony. Jsou to lidé, kteří chodí normálně do práce nebo do školy a potom večer prochází zadní dvorky supermarketů a zachraňují jídlo, protože jim jednoduše není osud potravin jedno.

Takže jde spíše o vyjádření určitého postoje, snahu změnit systém, který mi nevyhovuje?

Obecně lze řici, že samotná aktivita má tři roviny. První, praktická část je záchrana vyhozeného jídla, aby se snědlo a neshnilo v popelnici. Druhá rovina je osvětová, ukázat lidem, kolik potravin se zbytečně vyhazuje, a třetí je vytváření tlaku na politiky, aby přijali patřičné zákony a zabránili tomuto plýtvání.

Osobní zkušenost

Jaká byla tvoje motivace se dumpsterdivingu začít věnovat?

Vyrůstal jsem na vesnici a viděl jsem, že vypěstovat jeden druh zeleniny zahrnuje hodiny zalévání, obdělávaní, starání se o rostlinu a vyhodit výsledný produkt mi prostě nedává smysl. U masa je to ještě šílenější; na jedno prase spotřebujete 15 500 litrů vody a trvá roky, než zvíře vyroste. V dnešní době si lidé kupují veškeré potraviny ze supermarketu a nevidí ty hodiny práce za tím a tuny zdrojů, které přichází vniveč.

Nebál ses někdy, že z jídla „z popelnice“ onemocníš?

 Chápu tuto obavu, protože v popelnici se můžou potraviny dostat do kontaktu s nějakou škodlivou látkou. Většinou to ale řešit nemusíte, protože potraviny jsou v originálním, neprodyšném obalu. Třeba jogurty, sušenky, sýry, džusy atd. Zeleninu a ovoce je třeba vždy poradně omýt ve vodě a popřípadě oloupat. Znám osobně desítky lidí, co dumsper provozují, a stovky lidí, kteří vyhozené potraviny jí, a nikdy v životě jsem nezaznamenal, že by z těchto potravin někdo z nich onemocněl.

Celosvětový trend

 Proč se dle tvého názoru v našem světě tolik plýtvá potravinami?

 To má mnoho důvodů. Dumpster poukazuje hlavně na vyhazování jídla ze supermarketů, obchodů nebo restaurací, ale to je jen část problému. Dalším nešvarem je třeba vizuální normalizace produktů. Okurka má špatný tvar? Tak ji vyhodíme, přitom chuťově a složením je stejná jako všechny jiné.

V našem západním světě je systém nakupování potravin nastavený tak, že je stále všechno jídlo k dispozici. Zvykli jsme si, že když se nám něco doma zkazí, tak to nevadí, protože v supermarketu je vždy k dostání nové zboží, a tak tolik nedbáme na správné skladování potravin nebo dojídání zbytků. Podle studií se podílí domácnosti na vyhazování jídla až ze 40 %, což pro nás není příliš lichotivé.

Jak je to jinde ve světě? Existuje tam obdobný problém?

 Jedná se o neduh, který je téměř ve všech rozvinutých zemích. Z celého světa se nejvíce plýtvá v USA. Kamarád tam nedávno cestoval a každou chvilku dával na Facebook fotky neuvěřitelného množství pokrmů, které tam na ulici nacházel. V Evropě je na tom nejhůře Německo. My jako Česko se v žebříčcích umísťuje v lepší půlce, to však nic nemění na tom, že vyhazujeme stále obrovské množství jídla.

Po celém světe funguje hnutí Food Not Bombs, které pomocí potravin z popelnic vaří obědy pro lidí bez domova. Tahle organizace je v ČR skoro ve všech velkých městech. Dokud budou tyto organizace stále potřeba, máme s plýtváním jídla problém.

Malý krok vpřed

O téhle problematice se hovoří už mnoho let, podařilo se za tu dobu něco změnit?

 V České republice se povedlo po letech přijmout zákon, že obchody musí část zboží s prošlou expirační dobou nabídnout potravinové bance, než ho vyhodí do popelnice. Například řetězec Tesco snížil oproti minulému roku počet vyhozených potravin o 30 %, což je dobrý směr. Pokud se podíváte do popelnic u obchodních řetězců, bohužel tam stále najdete plno jídla.

Na Evropské úrovni je problém, že chybí k vyhazování potravin aktuální data. EU nedávno schválila směrnici, že státy musejí od letošního roku (2020) sbírat data o vyhozeném jídle, takže snad v následujících letech budeme moudřejší a plýtvání jídlem se bude snižovat.

Jak by se podle tebe mělo plýtvání potravinami řešit?

Více si začít jídla vážit, nebrat ho jako samozřejmost. Třeba by si mohl každý člověk  doma vypěstovat od semínka jedno rajče , aby si pak výsledného produktu více vážil (smích).

Děkujeme za rozhovor!

forografie: pexels.com

Sdílejte článek:

Přidat komentář

Klikněte pro přidání komentáře

Zavřít reklamu