Nezařazené Společnost

Víte, jak velká je vaše uhlíková stopa? Můžete si ji snadno nechat spočítat online

Na pojem ekologická či také uhlíková stopa je v dnešní době těžké nenarazit. Co ale znamená, co ji ovlivňuje a především, jak můžeme zjistit a ovlivnit tu svoji? To se dočtete v následujícím článku.

Uhlíková vs. ekologická stopa

Uhlíková stopa je měřítkem toho, jak naše veškerá činnost na této planetě ovlivňuje životní prostředí a to zejména z pohledu změny klimatu. Ať již jedeme do práce, nakupujeme, jíme, díváme se na film nebo odpočíváme na pláži, jsme zodpovědní za vypuštění určitého množství skleníkových plynů a to je základem stanovení naší uhlíkové stopy. Jde o jakýsi ukazatel naší spotřeby energií, služeb a výrobků a způsobu nakládání s odpadem.

Také ekologická stopa měří důsledky naší činnosti na životní prostředí, ale její výpočet se nezaměřuje čistě na emise skleníkových plynů, ale ekologické dopady obecně. Uhlíkovou i ekologickou stopu můžeme vyjádřit ve vztahu k jednotlivci, domácnosti, městu nebo i celému státu či planetě jako celku. Naše požadavky a potřeby na ekosystémy bohužel dlouhodobě překračují jejich regenerační a absorpční schopnosti.

Avokádo nebo jablko?

Naši uhlíkovou stopu ovlivňuje skutečně naše každé rozhodnutí. Započítávají se do ní totiž nejen přímé emise, které vypustíme například spalováním paliva při cestě autem, ale také ty nepřímé. Například takové avokádo, které se k nám dostalo z druhé části světa, sebou nese násobně více emisí skleníkových plynů (resp. jejich ekvivalentu) než lokálně vypěstované a zkonzumované jablko. Měli bychom se tedy zajímat nejen o způsob, jakým vytápíme, množství energie, kterou spotřebujeme, či způsob přepravy, který volíme. Nemalou roli v nárůstu naší uhlíkové stopy hrají právě potraviny.

Životní cyklus

Svoji uhlíkovou stopu nicméně nemají jen potraviny, ale veškeré výrobky. Je tedy rozdíl, jestli si kupujeme nové oblečení, elektroniku či třeba vybavení domácnosti nové, nebo z druhé ruky, i to, jak často nové výrobky vůbec pořizujeme a jak zacházíme s těmi starými. Vznik emisí skleníkových plynů je totiž spjat s celým životním cyklem výrobku, od výroby přes transport, využívání až po  jeho likvidaci po skončení životnosti. Měli bychom se tedy snažit kupovat jen to, co skutečně potřebujeme a budeme pravidelně dlouhodobě využívat. Řada věcí, které potřebujeme jen občas, se dá například pronajmout nebo půjčit od rodiny či známých. Pokud je to možné, měli bychom se snažit prodloužit životní cyklus výrobků na maximální možnou míru, a tedy například pořizovat, co lze, z druhé ruky a naopak věci, které již nepotřebujeme, nabízet zdarma či za úplatu k dalšímu použití.

Bydlíme, cestujeme

Naši uhlíkovou cestu ovlivňuje také místo, kde bydlíme. Nezateplený dům, který budeme vytápět na vysokou teplotu fosilními zdroji (ať již přímo či využívat energii například z uhelných elektráren), představuje obrovský zdroj skleníkových plynů. Stejně tak velký podíl má i způsob, jakým se přepravujeme. Ideální je využívat bezemisní či nízkoemisní transport jako je chůze či kolo. Z pohledu ochrany životního prostředí je pak vždy výhodnější jezdit veřejnou doprava a vynechat cesty letadlem či vlastním autem. Mnoho cest je také možné vůbec neuskutečnit a nahradit je například online konferencí či prací z domova.

Změřte si svoji uhlíkovou stopu

Pokud chcete vědět jak velká je vaše uhlíková stopa, můžete využít některou z online aplikací. Jde o dotazník ohledně vašich životních zvyklostí, především z oblasti bydlení, cestování, spotřeby energie, stravování, konzumu a nakládání s odpady. Najdete ho například na stránkách uhlikovastopa.cz, carbonfootprint.com (i v češtině) nebo třeba WWF (ekologická stopa).

fotografie: unsplash.com

Sdílejte článek:

Přidat komentář

Klikněte pro přidání komentáře

Zavřít reklamu