Aktuality Příroda

Záhadné obrovské krátery, které se objevily na Sibiři, mohou souviset se změnou klimatu

V sibiřské tundře se letos objevil za posledních několik let již devátý tajuplný kráter. Rozměry tohoto posledního objevu jsou obrovské – hloubka 30 metrů a dvacetimetrový průměr. V srpnu k němu vědci uspořádali výzkumnou expedici, aby se pokusili odhalit, co ho způsobilo.

Devátý v pořadí

V letošním roce narazila ruská televizní stanice při přeletu nad severozápadní Sibiří v blízkosti poloostrova Jamal na tajuplný obrovský kráter pravidelných rozměrů. Od roku 2013 jde v oblasti již o nejméně devátý útvar tohoto druhu, o jejichž původu se vědci donedávna jen dohadovali. Mezi zvažované příčiny vzniku obrovských kráterů se kromě dopadu meteoritu dostaly i úvahy o přistání UFO nebo provalení stropu tajného podzemního armádního skladiště.

Nepředstavitelná síla

Jedna z věcí, která byla vždycky naprosto jistá, je fakt, že ke vzniku takto obrovských kráterů – ten poslední objevený má průměr dvacet a hloubku třicet metrů – byla zapotřebí obrovská síla. Vědci ze Skoltechu, Skolkovo institutu pro vědu a technologii, kteří příčiny vzniku těchto kráterů zkoumají, nyní přišli s mnohem smysluplnějším vysvětlením, které je ale samo o sobě značně znepokojující.

Výsledky vědeckého zkoumání naznačují, že za vznikem obřích sibiřských kráterů pravděpodobně stojí výbuch metanu, který se v důsledku změn klimatu uvolnil a nahromadil pod povrchem Země. Aby bylo možné přesný mechanismus vzniku tohoto jevu vysvětlit, bude ale ještě potřeba dalšího vědeckého výzkumu.

Jeden z mnoha

Podle jednoho z vedoucích členů vědeckého týmu, Evgenye Chuvilina ze Skolkovo institutu, není snadné určit, kolik celkově takovýchto kráterů vzniklo, protože se objevují ve zcela neobydlených arktických oblastech. Na většinu z nich se narazí náhodně při přeletu vrtulníkem nad zmiňovanou oblastí. Permafrost, trvale zmrzlá půda, která zabírá bezmála dvě třetiny ruského území, je obrovskou zásobárnou přírodního metanu. V posledních letech jsou ale léta v arktické oblasti extrémně teplá, což vede i k tání permafrostu a uvolňování tohoto silného skleníkového plynu.

Spustit se do kráteru

Na to, aby mohli vědci detailně zkoumat vzniklé krátery a původ plynu, jehož exploze je způsobuje, nemají mnoho času. Většinou netrvá déle než dva roky, než se zaplní vodou a vytvoří jezera. Výzkumníci ze Skoltechu se tedy do nově objeveného kráteru spustili již hned letos v srpnu a odebrali vzorky permafrostu, půdy i ledu, který leží na jeho okraji.

Jsme na začátku

Výzkum diskutovaných kráterů sice začal již před několika lety, podle slov vědců je ale teprve na svém počátku. S každým novým kráterem, který se jim podaří prozkoumat, se objevují nové a nové informace. Studie zveřejněná letos v červnu potvrzuje, že se uvolněné plyny, především metan, mohou hromadit pod zemským povrchem a vytvořit následně takový tlak, který dokáže prorazit svrchní vrstvu zmrzlé půdy, rozmetat kusy zeminy a kamení po okolí a vytvořit kráter.

Extrémní teploty

Na výzkumu kráterů vniklých v důsledku výbuchu nahromaděného plynu se podílí i Marina Leibman v ruské Akademie věd. Její tým zkoumal v posledních letech pět těchto kráterů. Leibman nepochybuje o tom, že za uvolňováním plynu a jeho následným výbuchem stojí extrémně horká léta, která panovala v regionu mezi lety 2012 a 2016. Vznik studovaných kráterů totiž trvá pouhých tři až pět let.

Přetlak

Metan se hromadí v takzvaném kryopegu, vrstvě půdy, která díky své vysoké salinitě nikdy nezamrzá. Jenže zmrzlá půda nad ním ho nepustí ven, a tak vzniká jakási kapsa, kde se plyn hromadí, než vytvoří takový přetlak, který ho vystřelí s výbuchem skrz vrstvu permafrostu nad ní. Zajímavé je, že tento fenomén byl pozorován jen v sibiřských arktických oblastech v blízkosti poloostrovů Jamal a Gyda, zatímco Arktida v Aljašce či Kanadě zůstává zatím bez známek tohoto jevu.

zdroj: CNN, phys.org, skoltech.ru | fotografie: pixabay.com

Sdílejte článek:

Přidat komentář

Klikněte pro přidání komentáře

Zavřít reklamu