Zájem o udržitelný nábytek roste, ale praxe je složitější

Pravidla jsou, ale chybí kontrola

Důkazem toho, že situace kolem udržitelného nábytku ze dřeva je poněkud složitější, je situace ve Velké Británii. V té sice existuje legislativa týkající se veřejných zakázek v oblasti těžby a zpracování dřeva, nicméně výzkum Světového fondu na ochranu přírody v roce 2014 zjistil, že kontrolou prošla pouze desetina dodávek dřeva. Jinými slovy nejsou výrobci nábytku prakticky kontrolování a je pouze na jejich svědomí, zdali označení udržitelný nábytek používají právem.

Etický nábytek pod drobnohledem

Dobrou zprávou je, že počet nezávislých organizací, které mají za cíl nezávisle a férově posuzovat udržitelnost výroby nábytku. Jednou z nich je Ethical Company Organisation (ECO). Ta provozuje nákupního průvodce a poskytuje jasný přehled pravidel. Pokud chce být společost zařazena v průvodci, musí všechna pravidla splňovat. Nejedná se pouze o legální dovoz dřeva do EU. Výrobce musí mít také certifikaci mezinárodní neziskové organizace Forest Stewardship Council. U takto schváleného nábytku máte jistotu, že dřevo nepochází z míst, kde dokáží k nezákonné těžbě dřeva – například z Amazonské pánve.

Udržitelnost je však třeba hlídat nejen na straně materiálu, ale také na stradě výroby. Známé označení Fair trade se nevztahuje na všechna odvětví a nábytek je jedno z nich. Do hry tak opět vstupují nezávislé organizace, které spolupracují s výrobci a hlídají konkrétní oblasti. Good Weave se specializuje na eliminaci dětské práce ve výrobě koberců. Když si tedy koupíte koberec s certifikací Good Weave, máte jistotu, že byl vyroben eticky.

Míč je na straně zákazníků

Jak je vidět, nákup udržitelného nábytku vyžaduje na straně zákazníka výzkum a úsilí. V České republice, kde je nabídka v porovnání s USA dost omezená, to platí dvojnásob. Nezbývá než doufat, že se stále více společností bude usilovně snažit uspokojit poptávku po etických produktech pro domácnost.

zdroj: inhabitat.com | fotografie: unsplash.com